Kompozitní izolátory a skleněné izolátory jsou běžně používanými izolačními materiály v energetických zařízeních, ale mají značné rozdíly v materiálech, výkonu, příležitostech použití a výrobních procesech. Následuje podrobný úvod: izolační materiály a součásti izolátorů. Kompozitní izolátory jsou vyrobeny převážně z polymerů a izolačního papíru, zatímco skleněné izolátory jsou na bázi silikátových materiálů (jako je keramika a sklo).
Fyzikální a chemické vlastnosti izolantu. Skleněné izolátory mají dobré izolační vlastnosti a odolávají vysokým teplotám, ale mají slabou odolnost vůči nízkým teplotám; kompozitní izolátory mají dobrou adaptabilitu na vysoké i nízké teploty. Pokud jde o odolnost proti stárnutí, kompozitní izolátory fungují lépe.
Příležitosti aplikace. Protože kompozitní izolátory mají lepší odolnost proti elektrickému šoku a stárnutí, jsou obvykle vhodné pro pole vysokého napětí; naproti tomu skleněné izolátory jsou poměrně křehké a vhodné pro pole nižšího napětí.
Proces výroby izolátoru. Výrobní proces kompozitních izolátorů je relativně jednoduchý, především kombinací polymerů a izolačních papírových listů; výrobní proces skleněných izolátorů je složitější a vyžaduje více vysokoteplotních procesů.
Mechanické vlastnosti izolantů. Kompozitní izolátory mají obvykle lepší mechanickou pevnost a odolnost proti zemětřesení díky kombinaci výhod více materiálů; skleněné izolátory jsou poměrně křehké a nesnesou velké mechanické namáhání.